7,92 x 57 mm Mauser

7,92 x 57 mm Mauser – tento náboj vznikl modernizací vojenského náboje Patrone 88 (8 x 57 mm I, kdy I (či J) znamená Infanterie - pěchota). Jiné označení je také 8 x 57 mm IS (JS) – Infanterie Spitzgeschoß (špičatý). Jedná se o hlavní německý vojenský náboj v obou světových válkách (v Německu přijat od roku 1905). Byl také používán mnoha jinými zeměmi, například Československem, Polskem, Rumunskem nebo Jugoslávií, atd. Náboj je určen pro pušky (např. něm. K98k nebo čs. puška vz. 24) a těžké kulomety (např. něm. MG38 nebo MG42). Od konce 2. sv. války se jedná také o velice oblíbený lovecký náboj. Na nábojnicích nalezených při výzkumech SZM převažují německé ražby. A to buď ve formě P – kódů (od r. 1927) nebo jedno až trojmístného písmenného kódu (od r. 1940) na 12. hod. Dále po směru hod. ručiček (3. hod.) se nachází značení materiálu, ze kterého je nábojnice vyrobena. "S*" je značení pro mosaz s poměrem mědi k zinku 72/28. Na 6. hod. je číslo série. Každá série měla 1 mil. kusů. Číslo na 9. hod. je pak rok výroby. Dále se poměrně často setkáváme s Československou (a také protektorátní) ražbou dělenou čárkami a velkým písmenem "Z" na 12. hod. Na dalších čtvrtinách se pak nachází měsíc (římské číslo) a rok výroby (19 na 9. hod a druhá část roku na 3. hod.).

"P-151" – Rheinisch-Westfälische Sprengstoff AG (RWS), závod v Stadeln u Norimberku. Závod vznikl po sloučení muničního závodu Heinrich Utendoerffer a Rheinisch-Westfälische Sprengstoff AG v roce 1889. Za války zde pracovalo 500 nuceně nasazených válečných zajatců z Francie a Ruska. Na konci 60. let byly značky RWS, Rottweil a GECO sloučeny pod jménem Dynamit Nobel a dodnes se jedná o jednoho z velkých Německých producentů munice.

"P-154" – Polte Armaturen und Maschinenfabrik AG (dále PAM), Werk Grüneberg-Nordbahn – jedná se o dceřiný závod PAM největšího výrobce střeliva v Evropě před 2. sv. válkou. Závod byl založen v roce 1931 v malé vesnici Grüneberg (dnes součást obce Löwenberger Land) u nádraží Severní dráhy. Tak jako u ostatních závodů a poboček PAM i zde byli využíváni na práci vězni z koncentračních táborů. 6. března 1943 zde byl založen pobočný ženský pracovní tábor koncentračního tábora Ravensbrück, který byl původně určen pro 350 osob. V roce 1944 zde již přebývalo okolo 1700 žen, převážně ze Sovětského svazu a Polska, dále z Československa, Jugoslávie, Řecka, Francie, Nizozemska a také několik Němek. Byly nasazeny na výrobu pěchotní munice. Pracovaly ve 12-cti hodinových směnách, 7 dní v týdnu. Tábor byl evakuován do hlavního KT Ravensbrück mezi 22. až 26. dubnem 1945. Rudá armáda do tábora dorazili 30. dubna. Závod nebyl nikdy obnoven.

"P-163" ("hlb" od r. 1940) – Metallwarenfabrik Treuenbrietzen GmbH, Werk S (závod S) Selterhof, Treuenbrietzen. Závod vystavěn v roce 1933, výroba začala od r. 1934. V roce 1936 byl ve městě otevřen pobočný tábor koncentračního tábora Sachsenhausen. Vězni z tohoto tábora byli nasazeni při nucených pracích v tomto i dalších závodech po celém městě Treuenbrietzen. V roce 1945 byl závod obsazen Rudou armádou a v roce 1947 proběhla demontáž veškerého vybavení. Dnes se na území závodu nachází solární park.

"Z"Zbrojovka Brno, závod II. Povážské strojárne, Povážská Bystrica, Československo. Historie muničního závodu v Povážské Bystrici je spjata s politickou situací po 1. sv. válce. V Bratislavě tehdy fungovala zavedená muniční továrna vídeňské firmy Georg Roth. Ta byla v roce 1928 požádána (s pohrůžkou ztráty státní zakázky na náboje), aby svou výrobu přesunula do vnitrozemí (kvůli napjatým vztahům s Maďarskem a Rakouskem). Finančně by však přesun firma neunesla a v té chvíli nastupuje na scénu Zbrojovka Brno, která v té době neměla vlastní muniční závod. Odkoupila většinu akcií a na výhodné pozici u řeky Váh nechala vybudovat dva nové muniční závody, které byly nakonec sloučeny v roce 1935 pod názvem Československá zbrojovka Brno – Závod II, Považská Bystrica. 23. 3. 1939 byl závod obsazen Němci a včleněn do koncernu Hermann Göring Werke. Závod II byl za 2. sv. války druhým největším výrobce munice pro Wehrmacht. Po válce v r. 1946 byla celá Zbrojovka Brno znárodněna a Závod II osamostatněn jako Považské strojárne n.p., Považská Bystrica. Munice se zde vyráběla zhruba do roku 1953 (vývoz munice do Severní Koreje v rámci Korejské války). Od roku 1954 zde byly vyráběny motocykly a mopedy Jawa, a to až do roku 1972, poté následovala výroba leteckých motorů pro firmu Aero, v roce 1989 obnovení výroby mopedů a nakonec postupný zánik podniku ukončený v roce 2006, způsobený špatně provedenou privatizací.