O nás


Činnost archeologického oddělení je orientována na práci s fondem podsbírky, který obsahuje nálezy z oboru pravěké, středověké a novověké archeologie (včetně příslušné dokumentace) a rovněž i předměty antické sbírky. Depozitář oddělení se nachází v budově Herbaria v Arboretu Nový Dvůr. Pravěké, středověké a novověké artefakty pocházející z celé sběrné oblasti muzea, tj. českého Slezska, včetně severní Moravy (Moravskoslezský kraj a okres Jeseník v rámci Olomouckého kraje).
Oddělení je rovněž významným činitelem terénní archeologie ve smyslu zákona 20/1987 sb. o Státní památkové péči. Slezské zemské muzeum má oprávnění vykonávat záchranné archeologické výzkumy v rámci Moravskoslezského kraje a okresu Jeseník v Olomouckém kraji (historická část českého Slezska).

V oblasti badatelské a vědeckovýzkumné práce se orientuje na komplexní archeologickou problematiku v rámci svého sběrného území, a to jak po stránce teoretické (zpracovává problematiku pravěku, středověku a novověku Slezska), tak i praktické, tj. terénní či metodologické (moderní nedestruktivní metody v archeologii, archeologii modernity či archeologii konfliktů, vyhodnocování archeologické kovové industrie atd.).

Stručná historie oddělení

Slezské zemské muzeum je nejstarší v českém Slezsku působící archeologické pracoviště. Muzejní archeologické sbírky začaly být systematicky budovány již v roce 1903, kdy se v Opavě konal putovní sjezd vídeňské antropologické společnosti. Při exkurzi účastníků sjezdu byly provedeny vykopávky v Holasovicích a Úvalně, jejichž výtěžek se stal základem archeologických sbírek muzea. Postupně byly zakupovány i sbírky soukromých sběratelů. Prvním odborně kvalifikovaným kustodem byl v letech 1913-1922 Viktor Karger; založil inventář sbírek, které se rozrostly o nálezy z vlastních výzkumů a o sbírku Muzea Matice opavské. Jeho spolupracovník a pokračovatel Gustav Stumpf zde působil do roku 1929. Do sbírek získal části archeologických fondů Gymnazijního muzea a Městského muzea. Zasloužil se o poznání osídlení Opavska v mladším paleolitu a o záchranný výzkum žárových hrobů lidu popelnicových polí a z doby římské ve Vávrovicích.

V letech 1929-1935 spravoval sbírky Rudolf Přihoda. Za války se vystřídali ve správě sbírek Hans Freising a Georg Raschke. Sbírky byly rozhojněny početnými soubory z amatérských výzkumů středověkých hradů (Cvilín, Vartnov, Sovinec, Luginsland). Zásadní význam pro opavskou archeologii mělo působení Lumíra Jisla v letech 1947-1956. Identifikoval sbírky poškozené válečnými událostmi, založil katalog, provedl revizi fondů a nálezových zpráv. Vedl také několik větších výzkumů - Kotouč ve Štramberku, púchovské hradiště Požaha v Jičině, slovanský mohylník ve Stěbořicích, pohřebiště lidu popelnicových polí v Opavě-Kateřinkách, slovanské hradiště Starý Těšín v Chotěbuzi.

V následujícím období se pracoviště za vedení Vlasty Šikulové (1958-2001) zaměřovalo přednostně na záchrannou činnost a uskutečnilo většinu výzkumů vyvolaných na Opavsku jak rozsáhlou výstavbou, tak památkovou obnovou. Z období pravěku jsou zvláště významné výzkumy osad z mladší a pozdní doby kamenné (Neplachovice, Opava-Kateřinky, Vávrovice, Holasovice, Palhanec), pohřebiště lidu popelnicových polí ve Vlaštovičkách i chaty a hrnčířské pece z mladší doby římské ve Vlaštovičkách, Neplachovicích, Holasovicích a Palhanci. Ze slovanské doby hradištní bylo zjištěno několik osad z 8. až 12. století. V Holasovicích yly zkoumány základy raně gotického kostela a pod nimi pozůstatky starší dřevěné stavby zničené požárem. Řada záchranných akcí byla uskutečněna v historických centrech Ostravy a Opavy. Nejzávažnějšími byly výzkum kostela sv. Václava v Ostravě a výzkum areálu opavského dominikánského kláštera při jeho památkové obnově pro Dům umění. Při výzkumech byla již od 60. let uplatňována metoda plavení hlíny, zaručující zachycení i nejdrobnějších nálezů. 

K dokumentaci byla využívána kromě barevné fotografie převáděné na stálobarevný materiál také metoda pozemní fotogrammetrie. Po Vlastě Šikulové přebírá archeologické oddělení Markéta Tymonová (2001-2012). Téměř zcela je utlumena terénní část činnosti a samostatné oddělení je postupně začleňováno pod Oddělení společenských věd. V období let 2012-2016 spravovaly sbírku Pavla Skalická a Hana Kartousová. V roce 2015 nastupuje do muzea Soňa Králová a v roce 2017 Jiří Juchelka. Archeologické pracoviště se postupně emancipuje a v roce 2019 je zřízeno samostatné Oddělení archeologie vydělením z Oddělení společenských věd. Terénní činnost je opět součástí aktivit, kdy jsou vedeny rozsáhlé výzkumy nejen v rámci záchranné archeologie, ale také v rámci mapování a systematických výzkumů za užití nedestruktivních metod. V současnosti je oddělení personálně obsazeno dvěma archeology, konzervátorem a čtyřmi techniky a je vybaveno moderní přístrojovou technikou - GeoMAx Zenith35 Pro GSM-UHF-TAG, pozemní vrtulník DJI PHANTOM 4 PRO+, Georadar OPERA DUO 2 WHEEL, Detektor kovů Minelab CTX 3030, inspekční kamera.